Popis produktu

Kolumbie je jednou z nejznámnějších zemí, ze které se dováží káva. Co ale taková Indonésie? Určitě vyzkoušej. Uvidíš, že si ji zamiluješ po prvním šálku.

FARMÁŘ - AULIA KAHPI

Aulia pěstuje kávu na farmě Rakyat, kterou zdědil po své rodině. Výrobě kávy se věnuje již od raného dospívání, ale vždy měl jedinečný zájem právě o výběrovou kávu. Ta během jeho dospívání nebyla v jeho oblasti příliš žádaná, proto Aulia strávil několik let těžbou a prodejem vesuvianitu (drahý kámen, který se často vyskytuje v blízkosti sopek). Později se však vrátil k produkci kávy.

Nyní je mu něco málo přes třicet a v pěstování a zpracování kávy je velmi podnikavý. Rozšířil své podnikání tím, že nakupuje kávu od sousedních farmářů ve čtvrtích Lukup Sabun, Pantan Sile a Ratawali. 

"Sesongot" je název pro krásnou housenku pocházející z Gayo, která se běžně vyskytuje na kávovnících. Aulia se rozhodl pojmenovat své experimentálně a speciálně zpracované kávy po tomto stvoření kvůli jeho jedinečnému a velmi zvláštnímu vzhledu!

SKLIZEŇ

Aulia selektivně ručně sbírá zralé červené třešně nebo nakupuje třešně od sousedních farmářů. Následně je po dobu 24 hodin fermentuje, kdy každých 12 hodin mění vodu. Po fermentaci vyloží třešně na terasy, aby se usušily. Často je prohrabává, aby bylo zajištěno rovnoměrné sušení.

KULTIVACE

Téměř všechny farmy na Sumatře jsou malé. V průměru mají zemědělské podniky rozlohu 0,5 až 2,5 hektaru. Káva je pro zemědělce obvykle hlavní tržní plodinou, ale většina z nich také pěstuje své stromy spolu se zeleninou, kukuřicí a ovocem. Tyto meziplodiny budou tvořit podstatnou část jídelníčku rodiny po celý rok.

KÁVA V INDONÉSII

Indonésie má dlouhou historii produkce kávy. Je možná nejznámější díky svému jedinečnému procesu mokrého loupání (giling basah). I když je jeho přesný původ nejasný, mokré loupání s největší pravděpodobností vzniklo v Acehu koncem 70. let 20. století.

Popularitu mokrého loupání lze přičíst potřebě výrobců po rychlých platbách. Byla také přijata zejména mnoha producenty, kteří postrádali sušící infrastrukturu, která byla potřebná k ochraně sušícího se pergamenu před vysokou vlhkostí a nestálými srážkami typickými pro Sumatru. Ve vyšších nadmořských výškách s konstantní vlhkostí a nepředvídatelnými srážkami se může vysychání ukázat jako pomalé, riskantní a obtížné.

Vlastnosti